Yana Suchy, Ph.D., University of Utah,
Department of Psychlogy:
Klinická neuropsychologie v USA: co, proč a jak?
Paní dr. Yana Suchy je – samozřejmě kromě
mnoha publikací výzkumných - též autorkou příspěvku s názvem „Czech Republic:
Trials and Tribulations of Clinical Neuropsychology in the Heart of Europe“.
Článek byl publikován v International Neuropsychological Society Liaison
Comittee Newsletter číslo 13, Winter 2004 (viz INS NET). V něm v krátkosti
informuje o „historii“ České republiky vůbec a především pak o vývoji a současném
stavu neuropsychologie u nás. Porovnává postavení klinické psychologie a neuropsychologie
v USA a ČR, pregraduální a postgraduální vzdělávání v ní, a pak
i samotnou klinickou praxi. Je to vůbec první seznámení světové odborné veřejnosti
v této oblasti s českou neuropsychologií.
Dalším
milým příspěvkem paní dr. Yany Suchy byl seminář, na kterém při odpočinkovém
pobytu (!) v ČR vystoupila a ještě hlouběji nám vysvětlila některé skutečnosti,
jež nemohly být takto široce rozvedeny v jejím – výše zmíněném – písemném
vyjádření. Hodně „skalních příznivců“ neuropsychologie odměnilo její český
výklad – občas protkávaný anglickými pojmy – nadšeným potleskem. Semináře
se mimo „zakladatelů“ neuropsychologie u nás (paní dr. Zdeňky Jelínkové, CSc.,
žačky Lurijovy) zúčastnili vesměs příslušníci mladší generace klinických,
školních a poradenských psychologů a taktéž studenti, kteří se snad v budoucnu
stanou představiteli skutečné neuropsychologie v ČR. Velmi případnými
byla hlavně slova paní dr. Y. Suchy, že „klinická neuropsychologie nespočívá
v předkládání neuropsychologických testů či dokonce zkoumání tzv. organicity“
– jak si u nás někteří současní neuropsychologové a též kliničtí psychologové
představují – „ale hlavně v neuropsychologickém myšlení!“ V Americe
jsou již dávno „pasé“ vyšetření formou neuropsychologických baterií (i když
samozřejmě i s nimi ještě někteří pracují) a praktikují se spíše „ad
hoc“ vybrané techniky, případně tzv. procesuální diagnostický přístup. V rámci
komplexního přístupu ke klientovi (pacientovi) se klade důraz i na „neuropsychoterapii“
(u
nás pojem téměř neznámý).
Velký
význam má v USA neuropsychologie v oblasti forenzní (soudně znalecká
expertíza), což na rozdíl od nás – kde se např. posudky dělají na základě
videozáznamů (tzv. „na dálku“)
a
osobnost se přitom hodnotí podle „tloušťky, nevzhlednosti, dvojité brady a
červených tepláků!“ (viz. Respekt, 2003. 14, str. 3; MF Dnes 22. 3. 03, str.
A10) – výrazně zvyšuje prestiž neuropsychologů. Na zmíněná zásadní pochybení ve znalecké činnosti u nás nereagovaly
profesní ani etické orgány společností psychologických či psychiatrických
(asi je to totiž každému úplně jedno, hlavně když jsou za to peníze …!).
Zajímavý
je také aspekt dosažení „profesionální zralosti“ v klinické neuropsychologii
v USA. Např. oproti lékařům, kteří nepíší diplomové a dizertační práce
a titul M. D. dostávají současně s ukončením studia, je cesta k vědeckým
metám pro psychology mnohem zdlouhavější. Ještě ve 30 letech věku nemusí mít
klinický psycholog splněny všechny předpoklady, aby mohl získat licenci, opravňující
ho k samostatné práci. A chce-li se stát klinickým neuropsychologem,
přibudou ještě nějaká léta navíc. Tomu však poté odpovídá i honorování jeho
práce.
V odborné
práci amerického klinického neuropsychologa se využívají metody „klasické“
(tužka-papír, rozhovor atp.), ale také nejmodernější neuropsychologický diagnostický
software a mnohem více – než je tomu u nás, kde s výsledky pracují hlavně
lékaři specialisté – mají neuropsychologové přístup k strukturálním i
funkčním zobrazovacím technikám mozku. Umožňuje jim to systém předchozího
vzdělávání, který se natolik nekoncentruje jen na psychoterapii, jako je tomu
v naší pregraduální i postgraduální výuce klinické psychologie.
Z diskuse
s paní dr. Yanou Suchy je zřejmé, že sice „svět je pro naše mladé lidi
otevřen“, ale ničeho se jim nedostane zadarmo; budou-li se chtít dále vzdělávat
v zahraničí, čeká je skromný život, pokud jde o finanční zabezpečení,
a neskromné a náročné požadavky na odváděnou práci (klinickou i výzkumnou).
Pracovní
skupina pro neuropsychologii ČMPS moc a moc děkuje paní Yaně Suchy, Ph.D.,
že nám věnovala svůj volný čas z dovolené v ČR a doufáme, že to
nebylo naše setkání poslední.