Twenty-Fourth Mid-Year Meeting, July 24-27, 2002, Stockholm, Sweden, Stockholm City Conference Center 

(viz. též obrazová reportáž)

Pravidelné půlroční setkání INS se tentokrát konalo opět na evropském kontinentu, takže bylo přístupno i členům naší neuropsychologické společnosti, kteří nemají bohaté sponzory. Celková účast byla 157 osob s aktivními příspěvky z následujících zemí: Austrálie (7), Belgie (2), Brazílie (2), Kanada (5), Čína (2), Česká republika (4), Dánsko (4), Finsko (9), Francie (3), Německo (5), Holandsko (6), Izrael (3), Itálie (2) Japonsko (2), Korea (4), Nový Zéland (4), Norsko (9), Polsko (1), Portugalsko (8), Rumunsko (1), Rusko (2), Španělsko (5), Švédsko (12), Švýcarsko (14), Taiwan (1), Anglie (5) a USA (31).

Ve švédském království probíhá vše beze spěchu, bez návalů lidí, poklidně a s rozvahou. Po přistání na letišti Arlanda vás odveze Arlanda expres, jezdící s automatickou přesností každých 10 minut, přímo do centra hlavního města. Hned na první pohled překvapí, že ve Stockholmu je automobilový provoz na úrovni poklidného okresního města u nás. Srovnání s Prahou není možné, např. něco takového, jako hledání místa pro zaparkování téměř neexistuje. Navíc jízda řidičů je velmi ohleduplná, pejorativně negestikulují, když jim vstoupíte do dráhy a asi ani slovně neprojevují nevůli – to jsme posoudit nemohli, švédský jazyk neovládaje. Nadmíru překvapující je pro našince také skoro dokonalá čistota všude, nádražím počínaje, ulicemi a veřejnými toaletami konče. A přitom zde nevidíte nikoho, kdo by pořád uklízel tak, jako je tomu u nás, přičemž nepořádek jakoby se po přechodu těchto uklízecích čet zvětšil. Zdejší lidé neprojevují v chování s projevu agresivitu vůči cizímu a neznámému člověku, což se stalo u nás poslední dobou běžným. Také jejich odívání je přinejmenším velmi střízlivé a též výlohy tohoto města se „konzumentsky“ nepodbízí. Vše vypadá tak, jako by tento stát a především jeho občané pochopili, že bohatství nespočívá v přetékajících popelnicích tím, co rozjívený a „tržně-svobodný“ člověk nestačil spotřebovat.

Ve stáncích s časopisy a novinami jsou vždy v popředí vyvěšeny fotografie královské rodiny. A to v oděvu občanském, který se střídá u mužů (krále) s převlekem do vojenské uniformy. Jeho paní – královna – a děti – princátka – jsou vždy bez uniformy.

U nás stále se rozrůstající společenská vrstva tzv. „bezdomovců“ zde existuje též. Pod ochranou charitativní organizace – spíše však u vstupu do chrámové zahrady – si každé ráno na vozíku přivezli několik beden piva a limonád a popíjeli je, polehávajíce v trávě kolem kostela. Láhve ukázněně vraceli zpět do beden. Také nabízeli kolemjdoucím, což jsme zažili na vlastní kůži.

Gamla stan – historické jádro Stockholmu – na jednom z centrálních ostrovů působí poněkud nevýrazně. Fungují zde sice různé turistické atrakce, jako plavba vikingským vyhlídkovým člunem apod., ovšem jejich návštěvníky jsou vesměs jen typicky turisticky nenasytné národy. Velmi četnými jsou po celém městě muzea všeho možného – hraček, etnografické, národní, taneční, dopravní, venkova (skanzen), Nobelovo, Vasovo, Srindbergovo, městské, námořní, loutek, poštovní, hvězdářské, módy, hudby a umění, středověké, okresní, zbraní, židovské, sokolnické, Lo-Johanssonovo, veřejného blaha, architektury, královské armády, mořské (akvárium), biologické, Bellmanovo, vína a kořalky a mnohá další. Až budeme členy EU a hlavně budeme mít podobné služné, budeme je moci navštívit.

Samotná konference probíhala ve stockholmském konferenčním centru. Jsou vlastně dvě centra, jedno staré, které již není v provozu, a které my jsme samozřejmě nedopatřením navštívili jako první a druhé, moderní, s mnoha šatnami, toaletami, foyery, internetovým koutkem, posterovými halami a přednáškovými sály (jedním větším a dvěma menšími). Podle velikosti sálu, kam je umístěna vaše prezentace (přednáška), také poznáte, jaký se asi předpokládá zájem posluchačů o ni. Organizace byla dokonalá, tak jako je tomu vždy, když v pozadí stojí výkonný tajemník INS, Robert A. Bornstein, PhD, samozřejmě za přispění mnoha místních organizátorů ze skandinávských neuropsychologických společností.

Jak jsme naznačili již v úvodu, naše malá pracovní skupina pro neuropsychologii, čítající ani ne desítku členů, zde byla zastoupena docela početně. Také některé příspěvky ukázaly, že vcelku „držíme krok se světem“. Paní PhDr. Alena Javůrková, PhD pokračovala ve svém „životním tématu“ Wadova vyšetření jeho dalším dílem s názvem „Brain plasticity of memory functions in temporal lobe epilepsy patients“. Jako vždy byla téměř dokonalá až na jednu maličkost. A to, že její domácí příspěvky, které jsme měli možnost shlédnout, byly prezentačně „vybarvenější“. Zde zvolila příliš nenápadnou, převážně šedou barvu, a tím i efekt trochu ustoupil do pozadí. Zato protagonistka vystoupila do popředí. Mgr. Marek Preiss prezentoval práci V. Beneše, J. Klose a J. Koblihové, „Cognitive deficits and personality in patients after subarachnoid hemorrhage“ (rozdílný vliv neurochirurgických technik „clipping and coiling“ na některé osobnostní proměnné pacientů). Petr Kulišťák se spolupracovníky  (Vojmír Matěcha, Karel Kupka, Miloslav Kubíček) předvedli výsledky dlouhodobého sledování zajímavého pacienta s odstraněnou pravou mozečkovou hemisférou („Long-term development of rCBF (SPECT) in cerebellum lesion: single-case study“). A dalo by se říci, že jako vždy nejefektněji zapůsobil příspěvek MUDr. Vojmíra Matěchy, kterého dánská profesorka Anne-Lise Christensenová již dříve nazvala „malým českým Lurijou“, a který tentokrát představil „Clinical use of Luria’s system in practice“. Jeho poster měl dvojnásobnou délku, než připouštěly propozice, takže část spočívala volně na podlaze (přesto na ni nikdo nešlápl!). Profesorka Christensenová se svými družkami (E. Warringtonovou, G. Obergovou a dalšími) probraly opětně nové kroky, které dr. Matěcha podnikl při uvádění praktického pojetí Lurijovy teorie v život. Poté autor daroval prof. Christensenové originální verzi posteru, neboť kopie byly již dávno rozebrány. Tento okamžik byl velkou poctou pro pokračovatele neuropsychologického učení o mozku a jeho funkcích prof. Luriji v České republice.

Ostatní události, souvisící i s návštěvou „City Hall“ (předávají se zde „Nobel Prize“), kde k nám též promluvila starostka města Stockholmu (a velmi se smála některým názvům odborných příspěvků) viz. též fotopříloha.