Yana Suchy, Ph.D., University of Utah,
    Department of Psychlogy:

    Klinická neuropsychologie v USA: co, proč a jak?

                 

 

Paní dr. Yana Suchy je – samozřejmě kromě mnoha publikací výzkumných - též autorkou příspěvku s názvem „Czech Republic: Trials and Tribulations of Clinical Neuropsychology in the Heart of Europe“. Článek byl publikován v International Neuropsychological Society Liaison Comittee Newsletter číslo 13, Winter 2004 (viz INS NET). V něm v krátkosti informuje o „historii“ České republiky vůbec a především pak o vývoji a současném stavu neuropsychologie u nás. Porovnává postavení klinické psychologie a neuropsychologie v USA a ČR, pregraduální a postgraduální vzdělávání v ní, a pak i samotnou klinickou praxi. Je to vůbec první seznámení světové odborné veřejnosti v této oblasti s českou neuropsychologií.

 

Dalším milým příspěvkem paní dr. Yany Suchy byl seminář, na kterém při odpočinkovém pobytu (!) v ČR vystoupila a ještě hlouběji nám vysvětlila některé skutečnosti, jež nemohly být takto široce rozvedeny v jejím – výše zmíněném – písemném vyjádření. Hodně „skalních příznivců“ neuropsychologie odměnilo její český výklad – občas protkávaný anglickými pojmy – nadšeným potleskem. Semináře se mimo „zakladatelů“ neuropsychologie u nás (paní dr. Zdeňky Jelínkové, CSc., žačky Lurijovy) zúčastnili vesměs příslušníci mladší generace klinických, školních a poradenských psychologů a taktéž studenti, kteří se snad v budoucnu stanou představiteli skutečné neuropsychologie v ČR. Velmi případnými byla hlavně slova paní dr. Y. Suchy, že „klinická neuropsychologie nespočívá v předkládání neuropsychologických testů či dokonce zkoumání tzv. organicity“ – jak si u nás někteří současní neuropsychologové a též kliničtí psychologové představují – „ale hlavně v neuropsychologickém myšlení!“ V Americe jsou již dávno „pasé“ vyšetření formou neuropsychologických baterií (i když samozřejmě i s nimi ještě někteří pracují) a praktikují se spíše „ad hoc“ vybrané techniky, případně tzv. procesuální diagnostický přístup. V rámci komplexního přístupu ke klientovi (pacientovi) se klade důraz i na „neuropsychoterapii“

(u nás pojem téměř neznámý).

 

Velký význam má v USA neuropsychologie v oblasti forenzní (soudně znalecká expertíza), což na rozdíl od nás – kde se např. posudky dělají na základě videozáznamů (tzv. „na dálku“)

a osobnost se přitom hodnotí podle „tloušťky, nevzhlednosti, dvojité brady a červených tepláků!“ (viz. Respekt, 2003. 14, str. 3; MF Dnes 22. 3. 03, str. A10) – výrazně zvyšuje prestiž neuropsychologů.  Na zmíněná zásadní pochybení ve znalecké činnosti u nás nereagovaly profesní ani etické orgány společností psychologických či psychiatrických (asi je to totiž každému úplně jedno, hlavně když jsou za to peníze …!).

 

Zajímavý je také aspekt dosažení „profesionální zralosti“ v klinické neuropsychologii v USA. Např. oproti lékařům, kteří nepíší diplomové a dizertační práce a titul M. D. dostávají současně s ukončením studia, je cesta k vědeckým metám pro psychology mnohem zdlouhavější. Ještě ve 30 letech věku nemusí mít klinický psycholog splněny všechny předpoklady, aby mohl získat licenci, opravňující ho k samostatné práci. A chce-li se stát klinickým neuropsychologem, přibudou ještě nějaká léta navíc. Tomu však poté odpovídá i honorování jeho práce.

 

V odborné práci amerického klinického neuropsychologa se využívají metody „klasické“ (tužka-papír, rozhovor atp.), ale také nejmodernější neuropsychologický diagnostický software a mnohem více – než je tomu u nás, kde s výsledky pracují hlavně lékaři specialisté – mají neuropsychologové přístup k strukturálním i funkčním zobrazovacím technikám mozku. Umožňuje jim to systém předchozího vzdělávání, který se natolik nekoncentruje jen na psychoterapii, jako je tomu v naší pregraduální i postgraduální výuce klinické psychologie.

 

Z diskuse s paní dr. Yanou Suchy je zřejmé, že sice „svět je pro naše mladé lidi otevřen“, ale ničeho se jim nedostane zadarmo; budou-li se chtít dále vzdělávat v zahraničí, čeká je skromný život, pokud jde o finanční zabezpečení, a neskromné a náročné požadavky na odváděnou práci (klinickou i výzkumnou).

 

Pracovní skupina pro neuropsychologii ČMPS moc a moc děkuje paní Yaně Suchy, Ph.D., že nám věnovala svůj volný čas z dovolené v ČR a doufáme, že to nebylo naše setkání poslední.

 

(fotoreportáž)